27/1/2014

27. january 2014 at 16:11 | Džiff |  Diary

NIKDO NENÍ SMUTNÝ SÁM PRO SEBE

Mé zjištění je takové, že nebudu mít čas na blog každý den, ale udělám si na něj čas jednou za nějakou dobu, což je fajn, když si vezmeme, že jsem nepřidávala na něj nic několik měsíců :) takže nějaký pokrok tu je a jelikož nemám moc čas, protože mám pořád moc práce ve škole a s dobrovolnictvím, tak i to, že si udělám chvilku je vlastně výhra!
Řeknu vám, že jsem měla včera mega depku. Nějak jsem včera měla přemýšlecí den a všecko to vyplulo na povrch a já si vše uvědomila, hlavně svou samotu. A taky to, jaké mám lidi kolem sebe. Došlo mi, že nemůžu být taková cíťa a dávat tolik najevo své city, takže se musím "ohradit" a před některými přímo i zamknout, abych nebyla taková jako do teď. To znamená, že bych se chtěla změnit a dneškem jsem začala. Napsala jsem si do diáře pár úkolů, které jsem chtěla za dnešek stihnout a zvládnout, zatím to jde dobře. Uvidíme večer, mám tam i nějaké úkoly ohledně školy a já věci do školy dělám většinou večer :) Chtěla bych být člověk cílevědomý, plný vůle a já doufám, že někde v hloubi duše něco takového mám, ač malého. A budu ráda, když se mi toto málo podaří najít a třeba časem i zvětšit.
Taky mě včera napadlo, že si koupím velký deník do kterého si budu stěžovat. Sama sobě a aspoň tím nebudu muset zatěžovat ostatní lidi. Jelikož já mám depky celkem pořád a někdy mi to už je blbé pořád kecat své pitomosti ostatním, tak to budu moci psát na papír. Pokud jste viděly film LOL s Miley (což předpokládám, že většina viděla), tak právě ona tam má takový velký deník do kterého si píše zážitky atp. Něco podobného bych chtěla. Právě takový velký deník bych si přála, strašně moc. Abych si tam mohla nejen psát svoje kecy, ale taky třeba nalepit nějaký předmět památeční nebo taky fotku. Akorát nevím, kde takový skvělý a velký deník sehnat. Dnes mi kamarádka poradila, že na ebay určtiě něco najdu a taky, že ano, ale chápejte, přes ebay se mi to moc kupovat nechce. Nevíte někdo z vás o nějakém úžasném papírnictví, či české webové stránce, kde bych takový deník našla? :) Byla bych vám vděčná děvčata!

Mimochodem největší novinka, kromě mé trapné depky, kterou mívám vážně často, mám oficiálně brýle, takže patřím mezi vás čtyřoké a vůbec mě to netankuje. Jsem ráda, že konečně vidím učitelům do tváře a hlavně, že vidím na tabuli :))

Přidala jsem do menu, v kolonce publicity můj instagram, takže pokud budete mít zájem, můžete si mě najít a nebo taky i follownout! ;D (Mimochodem na insta najdete mé fotky s novými brýlemi).

PS: Poslední dobou si ujíždím na dobrém pití (nealkoholickém, samozřejmě) a zkusila jsem pitíčka AriZona, které jsem viděla u některých blogerek, můžu říct, že jsou skvělé! A taky, jedna z mých největší radosti je voda Fiji, vážně jsem z ní nadšená. Koupila jsem jí normálně v Tescu za 34Kč, kdyby vás to někoho zajímalo :))


 

19/1/2014

19. january 2014 at 14:15 | Džiff |  Diary

DUM SPIRO, SPERO.

Dokud dýchám, doufám.

Sakra to to, ale letí ten čas. Nedávno byl ještě Silvestr a teď už máme dvě třetiny ledna za sebou, kde to vše mizí? Každopádně vám musím říct o svém týdnu plném učení. Neměla jsem volný den. Nebyl den, kdy jsem se neučila a nepsala minimálně jednu písemku, vlastně jsem téměř každý den psala dvě. Takový pestře školní týden jsem zažila po prvé v životě a budu doufat, že už nikdy víc ho nezažiju. Protože to bylo opravdu náročné. Jak časově, tak .. A vůbec, bylo to náročné všemi směry. Mé největší noční mury, co se týče známek na tento školní rok jsou nejspíš v tahu. Protože jsem nakonec z té nejhorší známky, která mi hrozila udělala tu lepší, takže mi spadl velký kámen, vlastně balvan, ze srdce. Následující týden mě čekají ještě nějaké opravy, které jsou samozřejmě taky důležité, protože jestli vyjdou, tak budu mít lepší a lepší vysvědčení že, což chce nejspíš každý z nás, ale už tam není to hrozivé čísilko, které mi nedalo spát :) S radostí vám vypíšu všecky moje písemečky a testy. V pondělí jsem přišla po prvé po nemoci do školy a psala jsem ze zeměpisu test plus slepou mapu a z dějepisu písemku, která mi měla rozhodnout o známce na vysvědčení. Jo vlastně! Málem bych zapomněla, ještě z češtiny slovohovka byla v pondělí :D V úterý na mě čekala má obávaná chemie ze které bych měla správně dostat, co nejlepší známku, protože mi šlo o kejhák a já se na tu písemku vůbec neučila a potom jsem psala ještě velký test z angličtiny. Ve středu opět angličtina, ale tentokrát slohovečka a ekonomie, které jsem absolutně nerozuměla, není to můj šálek kávy. Máme tady čtvrtek a neplánovanou písemku z fyziky a opět rozhodující písemku ze ZSV, no a jelikož jsem nepsala předešlý pátek kompozici z matiky, čekala mě tento pátek a to odpoledne v kabinetě u paní učitelky - milé. Byla jsem opravdu vystreslá, jako nikdy (no tak fajn, já jsem vystresovaná, vždy:D) joo a ještě, aby toho nebylo v pátek málo, tak jsem byla zkoušená z ekonomie, zase rozhodující zkoušení. Předešlý den jsem se učila tři hodiny, plus ráno hodinu, takže vlastně dohromady čtyři hodiny a zkoušení trvalo pět minut na chodbě :D No, ale důležitý je výsledek a ten zní tak, že to mám! :) Takže takhle vypadal můj týden ve škole, doufám že tento bude poněkud mírnější. Vážně se nemůžu dočkat, až nám uzavřou známky.
V pátek k nám přišla Džejný a v sobotu taky, barvila jsem jí hlavu. Jsem její osobní kadeřnice totiž, no nemá se ona fajn? :D A při té příležitosti jsem si udělala, opět, malý pramínek dole na vlasech - blonďatý. Já mám vždy takové nutkání dělat něco se svými vlasy, když mě začnou nudit, nebo když mám pocit, že už je mám déle ve stejné podobě. Jo a taky jsem se začala dívat na Stmívaní, právě díky této mé supr čupr kamarádce, která mě k tomu minulý týden dokopala a můžu vám říct, že mě to baví. A to je ještě slabý výraz :D A jelikož jsem neviděla první díl a z druhého a třetího dílu jen půlku, tak se těším až se podívám na všecky díly a to pořádně! :)

Povězte mi vy, jaký jste měli týden ve škole? Máte teď taky takové opravování všech známek a stresy? Vím, že na vysokých školách teď bylo zkouškové, takže se otázka vztahuje vlastně i na vás :)


13/1/2014

13. january 2014 at 18:22 | Džiff |  Diary

Mnohý žák prospívá špatně jen proto, že má víc rozumu než učitel.

František Vymazal

Terapie citátem. To je terapie, kterou jsem si teď nasadila abych se nezbláznila z té školy. Jelikož mi hrozí nejhorší vysvědčení ever a já už se ti tak strašně zabývám a přemýšlím nad tím, že jsem zralá na blázinec. Jsem si vědoma toho, že jsem blbá a stupidní, že jsem se na to vše vykašlala, ale teď už nic nezpravím. Teda ne většinu, něco z toho mám jasné. A budu jen doufat a snad se i snažit, aby druhé pololetí bylo lepší. Vždy tomu tak bylo, vždy mé druhé vysvědčení bylo lepší, jak první. A teď to tak musí být taky, protože se konečné vysvědčení bere na vysoké školy, což já potřebuju že :) Takže doufejme, že se vzpamatuju, dostanu rozum a budu taková, jaká zvládnu být a nebudu muset mít nervy vždy před vysvědčením. Vážně bych si to strašně přála, abych se sebrala!

Taky jsem chtěla okomentovat můj nový design za který můžu poděkovat mé Janičce drahé, která je vlasně můj osobní designer :D Dělala mi vždy designy a vzhledy na blozích a nejspíš tomu tak i bude, teda doufám :) Vypadá to tu lépe než před tím, tak snad i vám tu bude lépe :)

 


10/1/2013

10. january 2014 at 21:59 | Džiff |  Idea

NEMOCI, DŮLEŽITÁ ČÁST ŽIVOTA?

Přemýšlela jsem snad čtvrt hodiny nad nadpisem. A ono nic. Mám prázdno v hlavě a nechápu proč. Měla bych tam mít spíš naplněno a přeplněno, když jsem nebyla od středy ve škole. Jsem pořád nemocná, pořád něco. Když ne záda, tak krk. Když ne krk, tak hlava. Když ne hlava, tak plíce. Co ještě, vlasy? Obočí? Co mě může ještě bolet? Každopádně v poslední době nemoc a bolesti hrají velkou roli v mém životě a všeobecně v našem domě. Nedávno nám odvezli do nemocnice našeho "spolubydlícího" - mamčiného přítele. První jsem byla ráda, myslela jsem, že to je jen nějaká prkotina, že tam chvíl pobude a potom přijede domů. Nemáme se totiž moc v lásce, takže pár dní bez něj mi přišlo, jako fajn náhled do předešlých dní. Jenže jsem potom zjistila, že to vůbec není dobrý, protože leží na áru a je napojený na přístroje. A právě tehdy vám docvakne, že ten člověk je jen člověk a že ho vůbec nenávidíte tak moc, jak jste si celou dobu mysleli. Byla jsem z toho celkem dost v háji, celé dny jsem jen čuměla do prázdna a přemýšlela nad nejrůznějšími scénáři. Měla jsem slzy v očích a vlastně u nás doma bylo ticho. Díky bohu je už vše lepší a z ára je převezený na normální pokoj a podle všeho tam zítra pojedu, měla jsem v plánu jet i na to áro, ale jsem si zcela jistá ,že bych se na místě zhroutila a to jsem nechtěla riskovat. Tak uvidíme, jak to dopadne zítra.
Ale proč o tom píšu, celá tahle situace mi dala možnost přemýšlet nad nemocemi a bolestmi. Proč někdo někdo vymyslel nemoci? Proto abychom se mohli trápit, abychom zkoušeli sami sebe, kolik toho vydržíme? Nebo abychom si uvědomili, že svět může být horší, než si my rozmazlenci myslíme? Možná jsou nemoci kvůli studentům, aby si mohli někdy dát šlofíka a ulevit si od školy. Takže vážně, proč? Nechápu. Přece by to šlo i bez nich, teda já bych se klidně bez nich obešla. Jak bez nemocí, tak bez bolestí. Bez všech těchto hnusných pocitů.
Co si o tom myslíte vy? Obešel by se svět a náš lidský život bez nemocí?



9/1/2014

9. january 2014 at 14:53 | Džiff |  Idea

MINULOST JAKO MÁ BUDOUCNOST?

Před Novým rokem jsem se opět spojila s mou minulostí, která byla mimochodem skělá. Minulý rok po Novém roce jsem jí ovšem zahodila, už si ani nepamatuju proč, proč jsem udělala tuhle životní chybu. Co mě k tomu vedlo. Vysětluju si to tak, že jsem chybující člověk, pouze lidské stvoření a právě tohle byla další má chyba ze které se mám nejspíš poučit. Bohužel bych tuhle chybu nejradši nikdy v životě neudělala, protože si myslím, že jí nebudu moci nikdy pořádně napravit. Má minulost totiž nemá ve mě důvěru, a ztracení důvěry je to nejhorší co může dva lidi potkat, nechala jsem jí se potácet a vymáchat se ve ztrátě mě samotné a teď jsem si přišla, jen tak, jakoby se nechumelilo a myslela jsem si, že to bude zase dobrý. Má naivita nezná meze, to je taky jedna z věcí ze které bych se měla poučit a ono to ne a ne přijít - to poučení. Přišla jsem na to o co jsem přišla, čeho jsem se vzdala. Bojím se, že jsem na to přišla pozdě. Nebo spíše, že jsem si to pozdě přiznala. Měla jsem něco, co nemá jen tak někdo a já to už nejspíš taky mít nebudu. Vlastně jsem zahodila smysl mého života, nikdy jsem nad tím takhle neuvažovala, protože jsem si tím vším byla jistá, nenapadlo mě nikdy, že bych to, co jsem zahodila mohla někdy tak moc potřebovat, že to je opravdu něco, co mě drží nad všemi nástrahami, které sám život nastavuje pro mne. Byla jsem spokojený člověk, který měl vše a neuvědomoval si to. Uvědomila jsem si to až teď. Blbost, pěkná blbost. Nechápu, proč já musím dělat takové kraviny, proč musím dělat tak nehorázně velké a stupidní chyby, které si uvědomím až po nějaké době - po dlooooouhé době.
Teď mi řekněte, co mám dělat? Jak si získat zpátky důvěru? Jak dokázat mé minulosti, že stojím o to aby byla má budoucnost? Jak tohle vše udělat? Nejspš se budu modlit a doufat v to, aby nějaký blesk z čistého nebe zasáhl a stalo se něco nepředvídatelného. Budu se snažit dát najevo mé minulosti, že o ni stojím tím, že se o ní budu zajímat. Třeba by to mohlo pomoci, co myslíte?


Where to go next